Just because you're paranoid, doesn't mean they're not after you

Procházím pod kamerou, ani o tom nevím. Sedím u počítače, přemýšlím o kamarádech, kteří lepí na čočku webkamery kobercovou pásku. Nemohu se zbavit pocitu, že jsem sledován. Společností, vládou, rodinou. Sleduji sám sebe.
Tohle už ani není paranoia, je to selský rozum. Pohled, zírání, gejz (pro znalé cizích jazyků). Je to všude okolo a mohl bych se zvencnout. Nebýt interní morálky a jistoty, že co jsem udělal špatně, mě stejně dožene zevnitř. A pokud jsem udělal něco málo dobře, není potřeba aby to ostatní viděli, věděli nebo chválili, ten pocit mě bude hřát, nebo aspoň uklidňovat. I bez cizích očí.