Vždycky napíšu nebo rozepíšu drabble a než jej stihnu dokončit, odbije dvanáctá nebo pátá nebo kolikátá. Také tento není dotvarován podle mých představ, ale přeci jej aspoň posílám deset minut po dvanácté. Ano, je to inspirováno mou vlastní starší povídkou...
Nečekal, že to vyjde zrovna takhle. Osud mu dopřál setkání s Nikolou skoro vtipným způsobem. Bouřka a bloudění na celotáborové hře je svedlo pod střechu stejného seníku. Zázrak, zázrak! Sám s NÍ. Andělem. Hvězdou. Jeho touhou od prvního dne tábora. Zkusil se jí nenápadně dotknout. Dostal facku. Zkusil s ní mluvit. Vylila se na něj nádoba sprostoty a zloby. Déšť, bloudění, za všechno mohl on, i když se tu setkali poprvé a náhodou. Špína tekoucí z krásných úst byla prvním vpichem jedu do jeho srdce. Překvapil ho a neměl proti němu obrany. A tehdy se v něm poprvé probudil cynismus.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit