Určitě je blázen

Strach. 
Myslela si, že ji na místě zabije.
Bolest.
Byla si jistá, že jsou to její poslední vteřiny mezi živými.
Úleva.
Nečekala, že se jí tak uleví.
Překvapení.
Nemohla uvěřit tomu, že srdce ji stále bije v hrudi.
"Co tak na mne čučíš?"
"Bolelo to."
"A cos jako čekala? Měla si prošpikovanou celou nohu."
"Ale já myslela..."
"Co? Že ti dam pastelky jako odměnu za utrpenou bolest?"
"Pastelky?"
"Ano, pastelky. To jsou takové ty barevné tužky, co si s nimi kreslí děti."
"Děti...?"
Hysterický smích.
Byla si naprosto jistá, že je blázen.
Barevné tužky pro děti. 
Kdo to kdy viděl.