Zírá zpátky

A tak se houpal a visel. Do propasti koukal. Propast zírala zpět. Zachycené kalhoty pomalu praskaly. Hlavou mu toho moc neběželo, kromě občasného vystrašeného upísknutí.
"Ahoj" řekla propast. Odpověděl na pozdrav. "Nechceš se přeci jenom pustit? Já tě pak vyplivnu a budeš v pořádku..."
I šílenství je stav mysli, a stále preferovaný před žádným stavem. Dále tedy odpovídal, beztak nebyl okolo nikdo kdo by ho slyšel.
"A jakou mám záruku, že to splníš?" "Inu, žádnou, ale Pascal by ti určitě vysvětlil, že je lepší věčně vyhrát než věčně prohrát."
Ještě chvíli přemýšlel, poté povolil svaly ve zpocených rukou.
Nevyplivla ho.