Hrdličky

„Perpetuum Mobile, to je parádní písnička,“ pravila dívčina v černém kostýmku s bílou halenkou a tiskla se při tom k muži, jehož až magicky přitahovala její ladná šíje.
„Hm,“ odpověděl jí a přivoněl si k její pokožce. Feromony jej nakoply až hluboko do útrob. Omámen na ni civěl a nebyl schopný dalšího slova.
„Připomene mi to vždycky nás dva. Dva zatracené, věčně v pohybu, snažící se dosáhnout nějakého pomyslného cíle. Navždy se snažící o nedosáhnutelný klid.“
„Já to mám tedy spojené jen s tím filmem… jak se jmenoval, no…“
„Mary a Max.“
„Co?“
„Film, který zaručeně rozbrečí trolla.“
„Jo, ten.“