To je super téma, úplně mně vystihuje :D ale než bych popsala celou svou blbnost, asi by mi na to nestačily drabble za celý týden :D Takže dnes opět ze smutnějšího soudku, ale možná dost z Vás pozná odkud to je :)
Říká se, že psí loajalita nezná mezí, ale když vidím svého psa, jak se za kolečko salámu vrhne i na samotného ďábla, dost o tom pochybuji.
Ale jsou i ony výjimky. Kdysi žil pes, který svého pána miloval nade vše. Doprovázel ho na místní nádraží, když šel do práce a pamatoval si dobu, kdy se z ní vrací. Pokaždé tam radostně čekal.
Ani po pánově smrti, nepřestal k nádraží chodit a čekat na něj. Ikdyž se zbytek jeho rodiny odstěhoval pryč. On se sem pořád vracel... celý zbytek svého života strávil čekáním na svého pána, dokud on sám zde nazemřel...
Nevím, jestli těm, kteří poznali film Hachiko mám gratulovat nebo je litovat, že ho viděli.
Je to tak nádherný film, ale tak strašně smutnej, že lituju, že jsem ho kdy viděla. Tolik slz jako u tohohle filmu jsem snad neuronila ani když Bambimu umřela maminka.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Neviděla jsem, nemohla bych
Tora
Neviděla jsem, nemohla bych na to koukat, ten příběh mi svíral srdce, jen když jsem to četla.
Dobře napsané.
to je škoda, natočené je to
Lagertha
to je škoda, natočené je to krásně :)