Jeho srdce bylo obrovské.
Navrhl, že se obětuje on sám, namísto uvěznění skupiny horlivých mladíků.
Po tvářích mu tekly slzy, když klečel nad jejich mrtvými těly a nechápal, jak se to mohlo stát.
nechal laika pokřtít nemocné dítě, přestože byl v klatbě. Nad riziky nepřemýšlel.
Vždy kázal jakoukoliv pravdu, bez ohledu na to, komu se líbila. Nebál se silných myšlenek a neměl strach z církve.
Miloval. Jak Boha, tak svojí rodinu, každému dokázal poradit a pomoci.
Ale nejvíc miloval Štěpána. Jeho plaché oči, nadšení, se kterým vyprávěl o Viklefovi.
Teprve v Kostnici si uvědomil, jak moc mu láska zastínila rozum.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit