Jan Hus

Jeroným si důkladně přihnul piva a přelétl pohledem Jana i Abraháma, hltající jeho slova.
"Tyvole, no, to už jsem byl dost ožralej a říkám si: Tak kdybych zavolal tomu profesorovi, co mě vyrazil od zkoušky, mohl bych ho ještě překecat.
"Si děláš kozy?" Uteklo Abrahámovi.
"Tak najdu jeho číslo, prozvonim ho, znova a on to vezme. Tak říkám, že chci řešit tu zkoušku.
A on: "To nevíte, s kým mluvíte?" Vidim, že de do tuhýho, tak povidám: "Víte, s kým mluvíte vy? Ne." A zavěsim. "
"Ty jsi třída," uznale pronesl Jan.
"Spíš sedí první třída. Jako děcko." Štěpán protočil očima.

"Co se tak culíš?" Jeroným hodil Janovi pohled přes rameno, ten instinktivně uhnul mobilem.
"Píše mi Štěpán, vsadil jsem se s ním, že se na teologický přednášce nebudu hádat s přednášejícím."
"Jo tak to jo," ušlíbl se Jeroným. Říkám to nerad, ale Páleč vyhraje."
"Kretén," ulevil si Jan. "Jak jsem mohl být zticha, když zase vytáhnul neomylnost papeže? V Bibli o papeži neni zmínka!"
"Takže Páleč měl pravdu," odtušil Jeroným.
Jan se zapýřil. "Musím ho dneska vzít na pizzu."
"Co ta párty večer?"
Jan pokrčil rameny. "Snad příště. Ale měl jsi pravdu, ne?
Jeroným se zatvářil kysele, dál Jana ignoroval.

Uživatel Růženka sdílel/a video Nejroztomilejší štěňátko poprvé vyje.
PtakOhnivak: @Palecek, takový si koupíme!!!
Palecek: Takový si koupíme aspoň tři!
PrazskaFajnovka sdílel/a video Koupání koťátka.
PrazskaFajnovka: Kočky jsou lepší.
Palecek: Nemáš vkus. Psi jsou aspoň hodný.
PrazskaFajnovka: Kočky jsou inteligentnější, mají dvakrát větší mozkovou kapacitu.
Palecek: Každej vybírá to, co nejvíc postrádá sám. Promiň, zapomněl jsem.
PrazskaFajnovka zareagoval/a "To mě štve."
PrazskaFajnovka: Já si aspoň vydržim stát za svým názorem.
Palecek: Jo? Řekneš mi ho za deset minut na kampusu?
Uživatel Ruzenka je offline.
PrazskaFajnovka: Tak ok.
Uživatel PrazskaFajnovka je offline.
PtakOhnivak: NIKDO NIKAM NEPŮJDE!!
Uživatel Palecek je offline.
PtakOhnivak: POČKEJTE!!

Štěpán s Janem jen tak polehávali na gauči.
"Jane?" Ozval se Jeroným z koupelny. "Pojď sem, asi mám menší problém."
Jan se bez dalších otázek zvedl i přes Štěpánův ukřivděný pohled.
Jeroným seděl na zemi před pračkou, vedle něj koš se špinavým prádlem.
"Co se stalo?"
Jeroným místo odpovědí zamával manuálem spotřebiče. "Tohle. Proč to nemůžou napsat normálně? Nechci sakra ždímat, ale prát. A vůbec, co dělá v pračce buben? A proč do něj mám dávat svoje oblečení?"
Proč vlastně pereš?" Rezignovaně se zeptal Jan.
"Vsadil jsem se se Štěpánem," poraženecky přiznal Jeroným. "Teď do něj celej tejden nesmím rejt."

Knížky. Kožené boty. Vodička na krk.
Páníček! Oba páníčci! Viklef se zatočí do kolečka.
Nadšeně zakňučí. Jdou pozdě.
Viklef znepokojeně hrábne packou na páníčkovu nohu. Dneska byl hodnej pes, zakousnul polštář a umyl talíře. JáProč si ho nevšímají a vítají se spolu? Notak, Viklefa nikdy nenechali pořádně olízat obličej.
Viklef rozmrzele štěkne. Nic.
Proč je to pořád baví? Kdyby mu aspoň dali míček.
Míček!!! Až uvidí jeho míček, budou závidět, rozhodne a odběhne pryč.
"Co to bylo?" Odtáhne se Štěpán. Za dveřmi ložnice se ozve zapískání gumové hračky.
"Viklef," povzdechne si Jan. S tichým souhlasem se zvednou. Viklefa nedokážou zanedbávat.