Dáma v šátku

Nikdy jsem nezůstával dlouho na jednom místě. Když v očích lidí nestárnete, začnete být podezřelý.
Opustil jsem jedno pobřeží a odcestoval na jiné. Nechával jsem za sebou známá místa a známé tváře. Bylo to tak lepší.
Tu dámu v šátku jsem zprvu nepoznal. Minul jsem ji bez povšimnutí. Ona se ale zastavila.
„Ty,“ řekla a ukázala na mě prstem.
Ohlédl jsem se.
„Nevěřili mi!“ zajíkla se. „Posílali mě z blázince do blázince! Říkali mi, že jsi jen v mojí hlavě!“
Nemohl jsem se pohnout.
„A ty existuješ!“ rozeštkala se. „Jak to, že vypadáš pořád stejně?!“
„Bude to na dlouho, Marjorie.“