Za obzor

Šplíchnu si do kelímku trochu limonády, přitáhnu si židli k oknu a dívám se. Nebe je poslední dobou to jediné, co dává smysl.
Slunce zapadá a já jsem na chvíli jiná, lepší Fanny. Fanny, která se nebojí chytat smutné lidi za ruku. Fanny, které není trapně, když si má před kamarádkou nandat šlehačku na jahodu. Fanny, která se dokáže utrhnout ze řetězu a přitom nikoho nezraní.
Do slunce se takhle navečer dá koukat a taky nikoho nezraní. Je mi trochu teskno, když se odkutálí za obzor.
Chtěla bych žít na planetě B612. Stačilo by teď posunout židli o několik kroků.