Ztracená snídaně

„Děkuji vám za hlášení, pane Lefebvre, můžete jít,“ propustil kapitán Moreau poddůstojníka a sám se otočil zpátky k talíři s nedojedenou snídaní, který si položil vedle spící dračice; ta se vylíhla sotva před týdnem, ale rostla jako z vody a většinu času pořád prospala. Aarona ale i tak těšilo být jí nablízku.
Teď se ale mnohem víc soustředil na talíř, dokonale prázdný.
„Étoile.“
Zamžourala, jako by se právě probudila, a navrch ještě dramaticky zazívala.
„Copak?“
„Kam se poděla moje snídaně? A žádné vytáčky, zpívej!“
Dračice loupla po Aaronovi provokativním pohledem a hlubokým dračím hlasem začala zpívat jednu z leteckých odrhovaček…