Mezi větvemi prostupují paprsky zářícího zlata a vysoké jehličnany barví hřejivými tóny.
Půda pod nohama, hutná a silná jako život sám, pobízí ke kroku.
Vzduch je naplněný příchodem jara a nekonečnou věčností.
Ne tak dlouho, však dlouho přece, stojí tu ty věže, které vykukují zpoza stromů.
Zpěv ptáků mísí se spolu s údery zvonu blízkého kostela.
Já koukám dolů na červené střechy domů.
A cítím cosi.
Uvědomuji si, jak málo vlastně mé rodiště znám, přesto, že tu chodím s klidem a bez mapy.
Každý kout tohoto posvátného města elektrizuje.
Chtěla bych ho celé projít.
Každou píď.
Do posledního bílého místa.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Líbí.
Faob
To je moc pěkně vyjádřený vztah k rodnému městu! Ano, do každého kouta, ale obávám se, že na to jeden lidský život nestačí!!!
Děkuji. No právě.
Peggy Tail
Děkuji. No právě.
Vždy ve větším městě mám
Tora
Vždy ve větším městě mám touhu jen tak jít, procházet uličky a neřešit, kam dojdu... Zatím jsem to teda ještě neudělala. Ale jednou to určitě udělám!
Stojí to za to! Děkuji
Peggy Tail
Stojí to za to! Děkuji
A když už projdu poslední
mamut
A když už projdu poslední koutek, ono mi nachystá další a další. Nikdy nedojdeš celé.
Přesně tak.
Peggy Tail
Přesně tak.
nádherné a procítěné
Aries
nádherné a procítěné
Děkuji velice.
Peggy Tail
Děkuji velice.
Mívám z něj podobný pocit. Je
Esclarte
Mívám z něj podobný pocit. Je prostě jedinečné.
Krásné vyznání.
Opravdu krásné a poetické.
Chrudoš Brkosl…
Opravdu krásné a poetické.
Ticho Prahu závidím :)
galahad
Ticho Prahu závidím :)
Díky všem
Peggy Tail
Díky všem
Krásně napsáno :) a je
Queen24
Krásně napsáno :) a je zvláštní jak ještě před pár lety bych slepě prskala své staré oblíbené ,,nemám ráda velkoměsta" ale teď cítím skoro podobné pěkné pocity, když vidím Prahu osvícenou jarním sluncem :)