Závan

Řekla: „Sakra, přece když koukám ven přes špinavý okno, poznám i tak, že je venku hezky!“, a rozhodla se, že už nikdy nedovolí svým vnitřním činitelům, aby jí kazily radost ze života.
Po škále neúspěšných pokusů nejrůznějšího druhu (od sebevražedných po smírné), bylo zvláštní, že tentokrát nezůstalo jenom u myšlenek v její hlavě a něco se skutečně změnilo. To špinavé okno, které jí prvně pomohlo vizualizovat vlastní potíže, se náhle nezdálo tolik těžké a děsivé. Časem si dokonce dovolila ho na malou škvírku otevřít. Prohnal se k ní čerstvý vzduch, vůně jako po jarním dešti, ve kterém se krásně dýchá.