Košile

Již jedenáctá hodina odbyla a lampa ještě svítila. Panna na obrazovku pohlédla než-li k Doktorovi promluvila: „Žel bohu, přišel ten čas. Pěkná noc jasná, kdy umrlce zvíš.“

Doktor si povzdechl - způsobil si to sám. Ta holka zachránit nepotřebovala. Proč jí vracel věci, které vytrousila s každým hyperprostorovým krokem?

„To nebyl umrlec,“ zopakoval Doktor už potisícé. „Tebe napadla...“

„Já je viděla!“

To už bylo moc.

„Do cizích světů se obrátím. Než ušiješ další košile, vrátím se.“

Již desátá hodina odbyla, a lampa ještě svítila. Na stěně světničky byl obraz modré budky. Před ním panna s novými košilemi klečela, svého Doktora volala.