Dar od bohů

Čekal by, že tu bude ticho, ale není. Rozléhá se tu podivný šum, chvílemi se zdá jako sténání, ale když se snaží rozpoznat slova, vše se změní opět na nezřetelné ševelení.

Projde okolo skupiny skal. Vypadají až zrůdně lidsky. Namlouvá si, že se mu to jen zdá, ale v hloubi duše dobře ví, jaká je skutečnost.

Pomalu se blíží ke svému cíli. V duchu si opakuje, že nad ním drží ochrannou ruku bohové, ale je to málo platné, srdce má až v krku.

Nastala ta pravá chvíle. Sevře pevněji meč, a naposledy opatrně pohlédne do vnitřku štítu, vyleštěného jako zrcadlo.