Plameny stoupaly k nebesům a vzduch se zabarvoval do černa.
Spálily stovky myšlenek. Umlčely stovky nepohodlných.
Víru však nikdy zničit nemohly.
Krok.
Nic nemá smysl.
Otevření dveří.
Ale pokud tu máme všichni zdechnout.
V jedné ruce pevně sevřený dopis od rodiny a zbraň v druhé.
Tak alespoň ne sami!
Prásk.
Cesta byla nekonečná. Nohy bolely a svaly naříkaly. Lidé padali. Jedinou skutečnou motivací byly výstřely ozývající se v dáli za nimi. A občas si říkala, jestli by přece jenom nebylo lepší zůstat na místě a počkat si na ně.
Přišel uprostřed modlitby.
Přišel, aby se někteří jiní už nikdy nevrátili.
Skoro bych řekla, že to jediné, které jde dobře poznat, se tematicky v podstatě vůbec nehodí (ale mně se tak líbilo, že jsem si to nemohla odpustit).
Každopádně k odhalení: 1) husité, protestanti, něco ve smyslu "kdokoliv s odlišnými názory", 2) Herschel Grynszpan (taky jsem si ho tam původně dala trošku z trucu, ale pak jsem si uvědomila, že zrovna on se sem hodí úplně úžasně), 3) brněnský pochod smrti, 4) Christchurch.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Bez nápovědy jsem poznala jen
kytka
Bez nápovědy jsem poznala jen jedno, ale to spíš svědčí o mé nedovtipnosti.
Je to hodně silné.
Nebýt poznámky dost by mi
Lee
Nebýt poznámky dost by mi trvalo, než by mi došlo, že nejde o jeden příběh.
U prvního jsem ovšem ty husity cítila (i když já si u toho vždycky představím i ty upalované lidi, co odmítli přestoupit k husitství, takže v tomhle smyslu se Ti ten úryvek povedlo napsat opravdu univerzálně jako odpor proti každému ohni). Pána, o kterém je druhý úryvek, neznám, to si musím doplnit.
Každopádně velmi silné a burcující k častějšímu mea culpa.
Poznala jsem reformátory a
Esclarte
Poznala jsem reformátory a pochod smrti, aspoň něco.
Hodně působivá sbírka. V různých dobách a společnostech se toho semlelo, ach jo.