Chuť slz

V ústech měla hořko, jako by snědla pelyněk. Chuť zadržovaných slz.
„Albusi, to nemůžete myslet vážně,“ šeptala přiškrceně.
„Je to pro –“
„Neříkejte vyšší dobro!“ vřískla.
Křišťálová koule na stole se roztříštila.
V dalším okamžiku Minervu objaly silné paže. Její tělo se roztřáslo naprosto nekontrolovatelnými vzlyky.
„Nemůžete… Nemůžete…“ plačtivě vrtěla hlavou.
Zdravou rukou ji pohladil po vlasech. V ústech cítil chuť pelyňku.

Vzpomínka se rozplynula.
Hleděla přes okraj Astronomické věže do lákavé hlubiny pod ní.
Albus věřil, že to přeživší zvládnou, že se uzdraví. Byl si tím jistý…
Udělala dva kroky zpět do bezpečí.
…ona si tím někdy tak jistá nebyla.