Tak já to beru

Minerva strnula.
Velevážený sklepmistr István Lens, pohledný třicátník a jediný člověk vyučený přímo skřítky, stál na břehu jezera a líbal Albuse Brumbála.
Otočila se a utekla.

Seděla pod stromem a objímala si kolena. Tahle si své sedmnácté narozeniny nepředstavovala.
Uslyšela kroky.
„Mohu?“ zeptal se Albus měkce.
Přikývla.
Přisedl si k ní.
Upřeně hleděla před sebe.
„Jsem tak hloupá,“ zašeptala.
„Nikoli. Jsi chytrá a výjimečná.“
„Myslela jsem…“ Zavrtěla hlavou.
„Minervo, nemohu ti nabídnout romantické city. Tobě ani žádné jiné ženě, ovšem mohu ti nabídnout přátelství.“
Mlčela a přemýšlela. Po chvíli se rázně postavila a podala mu ruku.
„Tak já to beru.“