NESOUTĚŽNÍ!
Vzdušné zámky mi teda daly. Dostala jsem asi tisíc nápadů, jak je napasovat na svoji chystanou knížku Studené slunce, a kromě předchozího soutěžního sepsala ještě jeden.
Bodyguard venku chystal pasti. Setmělo se, a on pořád nosil sluneční brýle. Blbeček.
„Nemyslím si, že budeme schopni určit, která rasa to zařízení dokáže ovládat,“ mračila se Beri na počítač.
„Musíme.“
„Neotestujeme celou galaxii. Stavíte vzdušné zámky.“
Vešel Raiuken, opřel se o stůl. „Jak to jde?“
Doktor vyštěkl, ať se nestará. Zarazil se. Zařízení začalo vykazovat aktivitu. Proč?
Došlo mu to dřív, než se podíval: Raiuken se dotkl artefaktu.
Správné geny mu celou dobu běhaly pod nosem.
Ale…
„Podle našich výpočtů to člověk nespustí,“ protestovala Beri.
Raiuken si sundal černé brýle. „Nejsem člověk.“ Zíral na ně černýma očima bez bělma.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit