Pozdě litovat

"Do větru!" zvolá dívka. "Kéž by ses tak rozplynul do větru! A s tebou i všechny moje city k tobě!"
Chlapec se jen smutně usměje a špitne: "Víš, že musím jít."
"Tak ať se rozplynu já! Stejně tu už není nikdo a nic, co by mě poté postrádalo!" Padne děvče v slzách na zem. Chlapec k ní vykročí a pokusí se jí dotknout, když jí jeho ruka projde. Chlapec sebou vyděšeně trhne a pouze sleduje, jak se jeho milovaná rozplývá ve vzduchu. Padne na kolena a začne spílat nad svou hloupostí. Do konce života neopustí místo, kde o ni přišel.