Adamova duše pomalu stoupala temnotou.
Pozvolna si začala uvědovat, že něco není úplně v normálu. Chtěla se rozhlédnout, ale tento koncept zde nedávál smysl.
Snažila se vzpomenout na poslední vzpomínku.
Byl hezký slunečný den, venku spoustu lidí. Vybavovala si jízdu na kole. Adam si užíval jízdu po lesní cestě. Všechno bylo jako obvykle, cesta pěkně ubíhala pod koly. Pozvolna začal znít takový zvláštní syčivý zvuk. Adamovi už chvíli unikala duše a ani o tom nevěděl. Prošlo mu hlavou, že takový zvuk ještě neslyšel.
Najednou se svět otočil vzhůru nohama.
A pak, pak už nebylo nic.
Adamova duše dál stoupala temnotou.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Chvíľu som si myslela, že to
peva
Chvíľu som si myslela, že to má tragický záver.. a ono to má dva zmysle.. fúu, dobrééé.