Poslouchejte bedlivě!

„No to byl hroznej trapas. Vůbec o tom nechci ani mluvit. Do toho obchodu už nikdy nejdu!“ Práskla dveřmi a hodila kabelku na stůl. „Je mi úplně fuk, že nebudeme mít co k večeři. Večeře až do odvolání ruším. Prostě chápeš to, napřed mi prodavač, fakt velkej fešák, mimochodem, musí říct, že za sebou táhnu kus toaleťáku přilepenýho k botě, pak jsem u pokladny zjistila, že nemám peněženku a nakonec uklouznu před všema na schodech. Zvedal mě nějakej děda berlí. Takže večeře nebude. Boha, takovej držkopád už jsem dlouho nezažila.“
„Cože?“ probral se z letargie. „Že bude k večeři dršťková?“