Nepříjemnost

„I těm nejopatrnějším z nás se mohou stát nepříjemné věci,“ uznal muž, který připomínal chrta a melancholicky podrbal za uchem věrného dobrmana. „Vzpomínáte si přece, co před rokem postihlo Vincenta.“
Jozef, který byl pouhým pěšákem, zatřásl hlavou.
„Sebrali mu všechno, co měl. Všechno podstatné. Někdo přišel k němu domů a jako by mu vyrval trezor ze zdi holýma rukama. Měla v tom prsty ta jeho čubka.“
„Myslíš chlap. Celou dobu spal s chlapem,“ opravil ho někdo. „Zasranej teplouš.“
„A jak to dopadlo?“ zeptal se Jozef; coby snaživý nováček v organizaci poslouchal přímo zbožně.
„Dobře. Naštěstí měla ta nepříjemnost dobrý konec...“