Smrk, podruhé a naposled

Realita se jí zhroutila pod rukama. Viděla desítkami očí, dotýkala se tolika povrchů, že splývaly v jeden, slyšela hlasy všech uvězněných v parazitické síti.
„Sabrino!“ prodralo se kakofonií. Byl to určitě Hildin hlas, jakoby složený z ozvěn. „Sabrino, soustřeď se na svou magii, jdi proti proudu. Dokážeš to!“
Napne všechny síly, řízená neviditelnou rukou tety Hildy znovu ucítí pod prsty jehličí. Smysly se vrátily do její moci.
Mýtina byla prázdná až na jediné oko ve smrku, které by mohlo vypadat vyděšeně, kdyby cítilo strach. Teď už sázelo leda na smrt.
„Chcípni, bulvo!“ zařval Ambrose a vrazil do dendroptika kuchyňský nůž.