DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2020.

"I wish you wouldn't let him walk all over you, sir!" Kryten hobbled down the corridor, following in Lister's footsteps.

"Look who's talking!" Lister snorted, cracking open his can of lager. "You do whatever Rimmer says. After everything I've taught ya!"

"That's different!" Kryten huffed. "I'm compelled to obey him, and he's so good at giving orders. But you, sir! You're human!"

Lister sighed, leaning against the doorway to his quarters. "Krytes... Rimmer may be a smeghead, but that's his nature. He does the best he can with it. He tries, man."

"That's not enough!"

Lister smiled. "It will be."

Sobota se líně překulila v odpoledne. Přijeli do domu v ulici Kol teprve před dvěma dny a Seregil už se neskutečně nudil. Ale co naplat, bylo zase potřeba chvíli hrát šlechtice.
Alek pozoroval přítele z druhé strany pokoje a cítil jeho neklid.
"Pojďme ven, než začneš lézt po zdech."
Seregil se usmál omluvně i trochu provinile.
Oblékli si sametové kabátce a zdobené pláště. Když už je má být vidět, tak ať vypadají k světu.
"Mohli bychom navštívit Thera v Domě Orësky."
Vzali to oklikou přes Podzimní trh a vlastně to byla celkem příjemná procházka, zakončená výborným vínem a lahodnou večeří.

„Ty zde, paní Igrûn?"
„Faramire-kníže," podivím se. Měl zůstat v Arnenu.
„Paní Igrûn..."
„Neseš mi Jughášovy zbraně," podotknu, abych mu to usnadnila.
„Ano," přikývne. „Král Elessar..." zarazí se znova.
„Požadoval jeho hlavu."
„Je to tak."
„Už to udělali?" ptám se tiše. „Nebo ho chtějí odvést do Minas Tirith?"
„Chtějí ho odvést, ale to se nestane."
Zavrtím hlavou. „Neohrozím tisíce životů pro jeden. Jugháš sám to nechce."
Faramir pokrčí rameny. „Se mnou se neporadil. A hranice Gondoru nepřekročil. Dokud nerozhodnu jinak, je Jugháš vězněm Ithilienu."
„Necháš ho naživu?"
„Budu-li moci."

Talim kdysi říkával: Někdy najdeš přátelství, když to nejméně čekáš.

Vtrhl na trh,
ve zlatém hávu oblečený,
kapsu si natrh,
přesto o své dokonalosti byl přesvědčený.

Kolem se rozhlížel,
o vlastní velikosti přesvědčený,
kdyby více se prohlížel,
nebyl by pak třeba toliko roztrpčený.

Než tam vpad,
zachytil se o hák,
jak šel dál,
háv se mu potrhal.

Jo na trhu,
tam musíte být obezřetní,
chvíli měšec u boku,
pak jen nadávky a klení.

Dejte pozor, obezřetně se chovejte,
nikdy nevíte kdo kolem vás projde,
vše pečlivě schovejte,
i malé dítě vás prokoukne.

Dítě či dospělý,
jestliže má hlad,
na dobrý mrav nebude ohled brát,
když bude co do pusy dát.

"Vzýváme vás duchové dávno zemřelých, přijďte a vyjevte nám pravdu z podsvětí!"
Tři dívky a dva chlapci seděli v kruhu okolo pentagramu z uhlí a vysokých svíček a recitovali nacvičené slova při klasické duchařské hecovačce pátečního večera.
"Vzýváme vás..."
Plameny se zamihotaly a ozval se skřehotavý ženský hlas: "Haló, to jsi ty Susan?"
"Ne, tady žádná Susan není," odpověděla po chvilce šokovaného ticha jedna z dívek, "to je... podsvětí? Vyjevíte nám pravdu?"
"Pravdu? Pravda je, že tvůj dědeček je pěkný proutník, Susan!"
"Proutník? To tam pletete košíky, madam?"
"Ale tůdle, košíky, plete hlavu lady Bellové! Jinak tady většinou hrajeme whist."

Nízkotučná karanténa, říkal tomu Bill a umíral nudou.
Městu, v němž se usadil, se po ukončení turistické sezóny každý vyhýbal jako prašivému psu. Zůstali důchodci a nezajímaví muži.
Golema nechával stát týdny bez využití. Nepotřeboval dalšího posluhovače; stačil jeho nudný místní milenec.
Pasivně se potloukal od ničeho k ničemu, než mu došlo, že si někdy přeje jediné – aby Pán z Prahy zvětřil stopu a přišel si pro něj. Ten už by mu uměl dostat z hlavy jeho pitomé nápady. Rozhodně by mu je z ní uměl vymrdat.
Třeba se jednou opravdu objeví, snil Bill. Snad do té doby neumře nudou.

Když na sebe vzal uniformu, byl tak nějak smířený s tím, že se někdy může ocitnout v nepříjemných, ba až nebezpečných, situacích. Rozhodně ale nepočítal S TÍMHLE.
A samozřejmě, při jeho vrozené smůle na něho vyšel ten nejhorší úkol. (Nebo to možná bylo tím, že na něj byl šéf od samého začátku zasedlý.)
Slunce se nedávno přehouplo přes vrchol své dráhy a rozpalovalo písek na pláži, kde si v noci připravil půdu. Mise, na kterou tak dlouho trénoval, byla odstartována.
V křoví začal odkládat oblečení, až nakonec žádné nezbylo.
Zakrytý pouze novinami vykročil Lucien Fougasse vstříc vítězství nebo smrti hanbě.

"Věřil jen slovům, Valdemare?"
Sladkému vábení Jarmiliných rtů, když mu šeptala do ucha.
Oplzlé pomluvě o místním mlynáři, která ho přiměla k vraždě.
Sobě samému, když oslovil obláčky, co se ve své lhostejnosti rozplynuly dříve, než mu kat sťal hlavu.
Valdemar se zadíval Hynkovi do očí. Seděli sami pod popravčím kolem, bílá lebka chrastila ve větru.
"Kdysi věřil činům. Kdysi věřil tobě. Nikdy nepřestal křičet ze spaní. Ale nikdy neuvěřil, že jsi ho zkrvaveného opustil ze své vůle. Nikdy tě nepřestal milovat. A mě... nevymlouval jsem mu to, staral jsem se o něj... ale mě za to nikdy nepřestal nenávidět."

Špičatá šedivá tvář v temnotě jeskyně blýskala žlutými kuličkami očí. Nejspíš odlesky ohně.
„Maska vlka,“ prohlásil stařec. „Umožňuje získat jeho vytrvalost a chytrost, běžet celou mrazivou noc, hovořit s jinými vlky a s nimi lovit.“
Chlapec přikývl.
„Tahle,“ zvedl kmet obrovskou hroudu kožešiny, „je medvěda. Jen máloco může ohrozit krále lesa. Ale není to ta nejnebezpečnější z masek.“
„A která je?“ zeptal se chlapec.
„Maska člověka,“ pohleděl mu stařec pronikavě do očí. „Je totiž na první pohled k nerozeznání od skutečné tváře a nosí ji kde kdo. Těžko předem poznáš, kdo je doopravdy člověk a kdo se za něj vydává.“

"Tak Lois už taky napsala, že Batman je upír."

"Hmm."

"Podle ní tvoje sosáky nechávají na krku obětí stopy."

"Hmm."

"Nemyslela náhodou tesáky? Perry měl ten článek zkontrolovat."

"Hmm."

"Ty mě vůbec neposloucháš... Bruci!"

"Promiň," Batman se konečně odtáhl od práce. "Její pravopis stranou, tvoje kolegyně má pravdu. Měl bych změnit místa, kde se krmím. Ale..."

"Ale?"

"Nevím, jak se krmit odjinud," Bruce se přiznal.

Clark se usmál. "Tak to vyzkoušejme." Sundal si kalhoty. Bruce se přisál k jeho stehnu.

"Zaboř do mě svoje sosáky, Batmane," zasténal hraně Clark.

Bruce ho za trest plácl přes zadek.

Clark nevypadal příliš potrestaně.