Spravedlnost není slepá

Varování: násilí
Kapitán Elánius vstal ze špinavé podlahy: muž měl rozraženou lebku. Kolem ležely kusy těžkého kameninového džbánu.
To chce velkou sílu.
Přejel pohledem polorozpadlý nábytek, papírem vyplněná okna.
V rohu se krčila hubená žena, hlavu zabořenou v dlaních. Když si odhrnovala z očí slepený pramen vlasů, všiml si Elánius, že má modřinu na tváři a oteklé rty. Za ní se choulily dvě děti, neplakaly, jen zíraly na ležícího otce. Starší chlapec olizoval krev, která mu tekla ze rtu.
Nebo velké zoufalství.
„Jestli tomu dobře rozumím, tak váš manžel přišel domů opilý, upadl a nešťastně se uhodil hlavou o roh stolu, ano?“