Nekaboň se, princezno, na princeznu!

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji bylo Jako Vejce Vejci.
"Ahoj, Viktorko," pozdravilo.
"Ahoj," řekla holčička stísněně, "ty seš já?"
"Když si mě natočíš," vysvětloval host, "jsem okno, palanda nebo knihovna. Jen když se mi díváš z očí do očí, jsem ty."
"Já chci být jedna!" rozhodla Viktorka.
"Ale beze mě nevidíš, jak jsi hezká!"
"Já to vím, žíká to táta! Ale nesmím to o sobě žíkat sama, abych nebyla pyšná. Když není táta doma, tak to občas zašeptám."
"Můžeš to šeptat mě do ucha!"
"Ale ne aby ses na mě mlačilo!"
A tak se Viktorka a zrcadlo skamarádily.