Ani jeden nemá v pravém slova smyslu domov, oba ho hledají jako toulaví psi. Oba nenávidí krev ve vlastních žilách a z uzlů spředených krví se snaží vymknout.
Jeden se naučil se až moc hlasitě smát, druhý nosí kamennou tvář; oběma občas pod řasami probleskne strach někoho, kdo až příliš dobře ví, jaké je nikam nepatřit – a nikdy tomu tížícímu pocitu prázdna nepřestává utíkat.
„Sám, Blacku? Kamarádíčci tě mají dost?“ neodpustí si ledový úsměšek.
„Odprejskni, Srabusi,“ odsekne Sirius.
Ve svojí bolesti jsou jeden jako druhý; chybí docela málo, aby ve druhém uviděli sami sebe. Nenávidí se navzájem o to víc.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Chudák Sirius... ale moc se
Menhir
Chudák Sirius... ale moc se mi líbí stejný vnitřní obraz jeden druhého:-)
Dneska jsem u těch drabblů
Kleio
Dneska jsem u těch drabblů nějaká ubulená..
Dneska jsem u těch drabblů
Kleio
Dneska jsem u těch drabblů nějaká ubulená..
Výborné!
Arenga
Výborné!
Moc dobrý!
Peggy
Moc dobrý!
Skvělé srovnání. Moc často se
Owes
Skvělé srovnání. Moc často se nestává, že bych narazil na úvahu nad tím, jak jsou si podobní zrovna tihle dva. ;) Kvituju.
Dost dobré
Terda
Dost dobré
Skvělé a krásně poeticky
Esti Vera
Skvělé a krásně poeticky napsané!
To je teda hodně smutné.
Esclarte
To je teda hodně smutné.
To je vlastně naprosto přesné
Saphira
To je vlastně naprosto přesné. Škoda, že v tom nedokázali najít přátelství.
Ty vždycky víš, jak na mě,
Remi
Ty vždycky víš, jak na mě, aby to zasáhlo, co? Perfektní, smutné.