Objektivně neobjektivní

Mladý spisovatel zvedl oči k Múze rozvalené vedle něj na gauči.
“Věděla jsi, že veverčí samec prohání svou partnerku po stromech, než se dostanou k aktu?”
“To musí být vyčerpávající,” zasmála se.
“Viď. Mohl by jí místo toho třeba přečíst poezii.” Šibalsky na ni mrkl.
“Rozhodně, ovšem záleží jakou. Může to totiž být i slušná antikoncepce.”
“Co moje poezie?” zajímal se.
“Napálen byl jsem, Múzo moje, srdcem - tím zrádným lidským svalem…” začala recitovat Múza.
“Ty si to pamatuješ?” Zamrkal mladík překvapeně.
“Pamatuju všechny tvoje básničky.”
“A jak bys je objektivně zhodnotila?”
“Objektivně?” Zvonivě se rozesmála. “Zbožňuji každou jednu z nich.”