Alžběta se narodila poměrně pozdě po svých bratrech, jako takové trochu nečekané překvapení. Klukům tehdy bylo osm a šest, takže pro ně byla malá sestra objektem četných výzkumů. A pokusů. Někdy se to holčičce líbilo, jindy ne. Každopádně to nebylo nijak klidné soužití a rodiče se postupně dopracovávali k trpělivosti hraničící s jistou rezignací.
„Neééé!“
Jekot z dětského pokoje neustával, takže tam matka musela nahlédnout.
Tříletá holčička s tvářičkami zrudlými vztekem a se slzami v očích křičela na své starší bratry:
„Nejsem žádná Běta! Ne a ne!“
Povzdech, uklidňující hlas, ostrý pohled na kluky.
„Ale no tak, jsi naše Bětuška, ne?“
„Ne! Jsem Alžbětka!“
Chlácholení.
„To je snad totéž, ne?“
„Není! Alžbětka jsem, tatínek to žíkal. Alžbětka!
„Ale jdi ty brepto, Bětuška je taky hezký, ne?“
„Není! Alžbětka jsem!“
Povzdech.
„Dobrá, jsi Alžbětka. Tak se už nezlob.“
Od stolu, kde seděli kluci, se ozvalo potměšilé zašeptání: „Bětulinka breptá, breptá…“
„Nééééé! Jsem Alžbětka! A nebleptám!“
Od této chvíle v tom měla Alžběta jasno – nikdy neslyšela na nic jiného než na Alžbětu, ať ji už oslovoval kdokoliv:))
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo, to chápu, že někdo na
Aries
Jo, to chápu, že někdo na nějakou zdrobnělinu prostě odmítá slyšet
Mě doteď mrzí, že jsem se
Dede
Mě doteď mrzí, že jsem se nedokázala už jako malá vzbouřit proti tomu, že mi říkali - a mnozí ještě pořád říkají - Dášo. Dede jsem si vybojovávala dlouho (přitom mi tak říkala maminka) - chápu, že Dagmar je v češtině se svojí nesklonností problém. A skloňovaní Dagmara snáším stejně špatně jako Dášu:)) Takže Alžběta si to vyřešila rovnou:))
Já Radmilu prostě nesnáším.
Tora
Já Radmilu prostě nesnáším. Nevím proč, ale to jméno mi vadí. Nesedlo mi. Ani Radka není žádný zázrak, ale co už s tím nadělám.
To dost chápu, Dede, já se
mila_jj
To dost chápu, Dede, já se svým jménem naštěstí problém nemám.
Já jsem na tohle téma dokonce
Dede
Já jsem na tohle téma dokonce napsala divadelní hru:)) Sice se to tam řeší jen první dvě jednání, ale je to tam! :D
Taková škoda. Je tolik
KattyV
Taková škoda. Je tolik krásných obměn tohoto jména. Já jména, která se dají různě měnit, prostě miluju. Takže slyším na Katko, Kačko, Kačenko, Káťo, Katynko, Katty. I Kateřinu zkousnu, ale jen neochotně, protože tak mi říkali, když jsem zlobila.
Ono je to tady u Alžběty
Dede
Ono je to tady u Alžběty vlastně o právu na sebeurčení:))
Jinak naše malá Kačenka je taky občas Katka, ale málokdy Katrin - jak se jmenuje. Máme spolu hru na pravá jména: Kačenko, jaké je tvé pravé jméno? A jaké moje? A máme z toho legraci:))
Katrin jsem nikdy nebyla. To
KattyV
Katrin jsem nikdy nebyla. To se mi zdálo takové moc nóbl. A ke mně se nóbl oslovení vážně nehodí.
Já to chápu. Protože já
Aries
Já to chápu. Protože já například slyším na cokoliv, z čeho pochopím, že to mám být já, ale existuje jistá zdrobnělina mého skutečného jména, za kterou bych vraždila na fleku, ačkoliv některé moje jmenovkyně ji spokojeně používají.
Má můj naprostý souhlas. Mně
Esclarte
Má můj naprostý souhlas. Mně se tohle jméno moc líbí, ale ta Běta, to je rázem po všem, Betty se mi docela líbí, ale Běta, Bětka, ne. Jo a v angličtině mi zas hodně vadí Lizzie. To je dobře, že si to vybojovala.
Taky nemám ráda jednu podobu
Regi
Taky nemám ráda jednu podobu svého křestního jména. Přesně tutéž, jako ty, Dede. V případě nouze na ni sice slyším, ale velmi nerada. Takže Alžbětě rozumím.
Pobavilo
Alešandr_Veliký
Pobavilo