Chjo, já to rozhodování tak nemám ráda...
Nakonec jsem vybrala tohle drabble psané na téma Kolektivní hluchota.
Mám pocit, že mezi ostatní mou poezií trošku zapadlo. A taky to jsou verše (znáte mě ;D), které jsou pro mě v posledních dnech tak nějak nejopravdovější.
Křičím jako o život a nikdo mě neslyší
Křičím ze všech sil a můj hlas je stejně nejtišší
Křičím na všechny, co na mě hledí hluše
Křičím a křičím z hloubi vlastní duše
Křičím a křičím pod maskou úsměvu
Křičím a křičím a hledám v tom úlevu
Křičím a doufám, že vykřičím to utrpení
Křičím a doufám, doufám, že to něco změní
Křičím a volám, jak nejvíc mohu
Křičím, když nevím, a volám k Bohu
Křičím a pomalu mi docházejí síly
Křičím kousky naděje, co mi ještě zbyly
Křičím a křičím zbytkem svého hlasu
Křičím. Možná si někdy vykřičím spásu
Poetické duše se můžou vrátit k loňskému drabble Poslední, které zahájilo tuhle "anaforickou (anaforní?)" sérii.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Silné, sugestivní, vyvolává
Faob
Silné, sugestivní, vyvolává asociace: bušte a bude vám otevřeno (tak nějak Písmo), tak už mi pomož rozplést ty kruhy! (Filip Topol); dokud se křičí, ještě se neumřelo! Není to křik hrůzy a zoufalství (Munch), ale křik hledání: nadějný tedy! Skvělá báseň!
Velmi působivé, silné a
Aplír
Velmi působivé, silné a nádherné.