Poezie

"Jaký poklad veze, vnoučku nejdražší,

že s žádost o radu se na bábu obracíš?"

Zlato či perly i kameny drahé jinde najdete,

proč zrovna po téhle páté lodi pasete?"

Londýn se probouzel do šedavého rána a těžké mraky visely nízko s příslibem mohutného lijáku.

Alastair podřimoval na divanu, Thomas jej něžně zakryl dekou. 

Snad z nedostatku lepších nápadů sáhl po knize. Vladaře vybral naprostou náhodou. O to větší překvapení byla báseň, která vypadla doposud skrývaná mezi stránkami.

Tvůj hlas mi vrací klid, který jsem kdysi znal,
a já se bojím naslouchat – a přece zůstávám.

Však hvězdy nemají mi právo určovat můj směr,
já dávno vím, kde končí noc – a přece zůstávám.

Mám dost své hrdosti, pevných zdí a pečlivých lží,
tvé ruce však znají cestu k nim – a přece zůstávám.

Když světlo padá na tvou tvář, je těžké předstírat,
že nevidím, co vidět smím – a přece zůstávám.

A jednou zapomeneš, jak jsem se bál být blízko,
ale věz, že jsem tě miloval – a přece zůstávám.

"Alastaire," probudil milovaného, "co je u Anděla tohle?!"

Alastair zamžoural na starý kus papíru.

"Ehm. Gazel. Pro tebe."

"Pro mě? Kdy jsi to psal?"

"V Paříži," zašeptal Alastair.

"Ale to jsme se sotva... Tehdy jsem nenáviděl Charlese, že se tě smí dotknout, a já ne. A ty jsi přitom..." Thomas nedokončil větu. Padl Alastairovi kolem krku a začal ho líbat. 

"Je nádherný. Ale je ti doufám jasné, že chci nový, viď?"

"A přesto zůstávám," zašeptal Alastair persky.

Výjimečně v angličtině, protože česky mi to tak nezní, pardonek :)

*

When you're young and beautiful, each step you take is gold. 
You can get away with anything — 
except for turning ugly and old.

*

Dětských duší hubitelé lítí:

Toxický stres, citový chlad, bití.

Ať dětský strach poradí si sám.
Samostatnost začíná, kde máma zmizí nám.

Panstvo, toto je na dve básne, lebo medveď...

1

Prečo tam, kde jeden vidí lásku,

druhý hľadá upíra,

prečo zármutok a útechu

podrobením nazýva

a živú červeň, objatie šíro-šíre

podozrením oškliví?

Ak smrť ber autora 

a dielo je dialóg,

potom vravím ja,

čas je na úkrok

do strany a v ľavom ostrom uhle,

skrátka na ďalšiu perspektívu.

Vdova to a vzkriesiť pokúša sa márne

muža, čo chladne jej v náručí.

2

V mém snu živá jsi,

rudá jak krev a pod kůži žhnoucí,

jak zlato svíčky a v krčahu víno,

dál, dál se ve mně rozléváš.

Vrzají dveře a sténá rám lože,

tam kdesi dolu sladká kolomaž,

pochyby rychle vzaly za své.

A kdo větším bláznem byl,

pozdě je se ptát.

V mém snu živá jsi,

a já ve dne mrtvola,

cosi se svírá pokaždé, 

když se někde provaz rozhoupá

a na něm a na něm...

V mém snu živá jsi

a stisk máš pevný,

pevnější než já.

A zda chci od tebe, 

nebo za tebou,

ví jen Vltava.

přicházím odcházím. VYČÍTÁNÍ
přihlížím odhlížím. proklínání
přiznávám odmítám. očekávání
přimlouvám odmlouvám. potácení
připouštím odpouštím. obracení 

přijímám odevzdávám. ZLOMENÍ 

připouštím odpouštím. ohlížení
přimlouvám odmlouvám. pochopení
přiznávám odmítám. objímání
přihlížím odhlížím. procitání
přicházím odcházím. VYROVNÁNÍ

Plešatějící pláň pláče
Šedavý šepot šustí
Přešel podzim
Ševelí prázdná šíj

Pohodový pohřeb 
ve stínu starých lip 
zajistí zájem zpřízněných 
Vám k úsluze ústav: Snad jednou bude líp.