Sám

Zalezl do tmavého kouta Tardis. Neměl náladu někam odletět nebo někoho navštívit. Po těch letech to byla stále pravda. Kdo s ním cestuje, dopadne špatně.
Po tváři mu stekla slza. V rukách mačkal vytrhnutou stránku z knihy. Byla poslední. Nikdy nečetl poslední stránky, ale tahle byla velmi cenná. Uklidňoval se myšlenkou, že sice byli pryč, ale spolu. To znamenalo, že se jistě měli dobře. Jenže on za to mohl. On už je nikdy neuvidí.
Cítil se osamělý. Jediné, co mu po nich zbylo byly brýle a ta stránka knihy. A ty nádherné vzpomínky. Pondovi zkrátka zanechali otisk v jeho srdcích.