Milion

Marco si poposedl, pryčny v janovském vězení byly tvrdé a nepohodlné. Rustichello chvíli čekal a - když se nic nedělo - zavrtěl se taky: "No a jak to bylo dál? "
Povzdechl si. Ty vzpomínky byly tak úžasné... a tak neuvěřitelné. Většina lidí je přesně řečeno považovala za bohapustý výmysl. Vracel se k nim, když mu bylo těžko, vždycky ho zahřály a potěšily. Nebyl si jistý, jestli vyprávět je zrovna Rustichellovi byl nápad skvělý nebo mizerný. Ten chlap byl jako pijavice.
"Tak povídej už!"
Marco znova vzdychl, přivřel oči a v duchu se vrátil do těch podivných let: "Předstoupili jsme před velkého chána..."