Zapomenutá vzpomínka

"A je to," uhodil Doktor dlaněmi o sebe.
Ještě chvíli sledoval, jak život v Londýně v klidu plyne dál. Usmál se. Bylo v tom jakési kouzlo. Ať se dělo, co se dělo, prostě žili dál. Možná proto se také rozšíří po celém vesmíru. Protože se přes věci dokáží přenést.
Otočil se. Byl už čas jít.
Vrazil do Clary.
"Claro, musíš stát tak blízko?"
"Pardon? Známe se?"
Oswin na něj mávala z Tardis.
"Ne, omlouvám se. Jednou se ale poznáme."
Rychle se přesunul dovnitř. Clara nad tím jenom pokrčila rameny.
"Víš, že si tohle ani nepamatuju," podotkla Oswin hned, jak vstoupil.