Zakončení

Eilea se snažila skrýt slzy bolesti. Nedařilo se jí to, ale jako by to najednou ničemu nevadilo.
Kera sledovala, jak ji všichni objímají, jak se na sebe navzájem usmívají. Poslouchala, byť se při tom cítila trochu nepatřičně. Byla blízko, a přece se cítila vzdálená. Ale slova ji uklidňovala.
Pak jim Eilea pokynula.
Kera nahmatala torzo kosti vyrůstající ze zad. V té chvíli se neubránila zachvění.
Derk na tom zřejmě nebyl o nic lépe.
Podívali se na sebe. Oba přikývli. Pak zabrali.
Křup.
Keru vyděsilo, jak snadné bylo kost utrhnout...
... ale bezděky pohladila dívku, na jejíž tváři navždy zůstal smířený úsměv.