DMD Bonus č. 6 pro 21. 4. 2013.

Damián byl překvapen a potěšen Antoniinou náhlou vstřícností. Doteď bývala spíš rezervovaná, dnes se ho poprvé sama dotkla. Zkusil ji políbit; trochu se chvěla, asi trémou, ale polibek opětovala. Proti mysli mu to nebylo, i když tohle nebylo přesně to, co od ní potřeboval. Amulet neodložila, ani když se svlékala. Tázavě se na ni zadíval, ale zavrtěla hlavou.
„Až zítra, miláčku. Zítra ho sundám, slibuji.“ Nemohl se dočkat, ale nenaléhal. Přiblížil se k ní...
Přijala ho, obestoupila ho, a ve chvíli, kdy byl zcela v její moci, vydaný na milost a nemilost, načrtla mu na nahou kůži několik propletených čar.

Eilea se snažila skrýt slzy bolesti. Nedařilo se jí to, ale jako by to najednou ničemu nevadilo.
Kera sledovala, jak ji všichni objímají, jak se na sebe navzájem usmívají. Poslouchala, byť se při tom cítila trochu nepatřičně. Byla blízko, a přece se cítila vzdálená. Ale slova ji uklidňovala.
Pak jim Eilea pokynula.
Kera nahmatala torzo kosti vyrůstající ze zad. V té chvíli se neubránila zachvění.
Derk na tom zřejmě nebyl o nic lépe.
Podívali se na sebe. Oba přikývli. Pak zabrali.
Křup.
Keru vyděsilo, jak snadné bylo kost utrhnout...
... ale bezděky pohladila dívku, na jejíž tváři navždy zůstal smířený úsměv.

Když jsem otevřela dveře, radostný výraz se bleskurychle změnil na hrůzyplný, následovaný divokým úprkem.
Když mi konečně padl do rukou a věděl, že není úniku a jsem tu jen já a on, pokusil se utéct oknem. Zavřeným.
Když vlídnost i všechny lsti zklamaly a já mu cpala tabletu do krku násilím, podařilo se mu ji třikrát vyplivnout. Napočtvrté už ne.
Když se druhý den odpoledne vrátil a já se s ním chtěla pomazlit, schovával se u tatínka, ačkoliv ho vůbec nemá rád.
Že jsem byla rodinou ustanovena jako vrchní ošetřovatel (odblešovatel, odčervovatel…) kocoura, to byl fakt nápad za všechny prachy.

Otevřel jsem oči a viděl jenom všudypřítomnou tmu. Necítil jsem se, neměl jsem pocit, že bych se mohl hýbat. Asi jsem byl ještě moc ztuhlý ze spánku, který se mi zase rychle pod víčka přikradl a i přes varovný záškub v mysli jsem o sobě zase nevěděl.
Opět jsem se probral až ve chvíli, kdy jsem byl v pekle. Minimálně to tak bylo. Cítil jsem všechno a nejvíc ze všeho spáleninu. Co se stalo, co se děje?
Vzpomínka na všechno doputovala příliš pozdě. Byl jsem mrtvý. Ale nejsem! Křičel jsem, ale skrz plameny ve spalovně márnice mě nemohlo být slyšet.

It was a delicate job. Changing a PICA's safety protocol, programmed to shut any given PICA down after maximum of ten days of use, to allow it continued operation for weeks, or even years at a time required all the expertise, cunning and creativity the engineer could muster.
He succeeded at last. He turned Nimue Alban's PICA into a machine unlocking unforseen possibilities - even a kind of immortality.
But as with everything new and unforseen, there was a price to be paid.
"By unlocking the safety protocol, I've had to deactivate the high-speed data interface," the engineer told his friends.

"Hele, kluci, už jste slyšeli o Louskáčkovi?"
"Ne, co to je?"
No, a takhle nějak to začalo.
O hodinu později se kluci pochybovačně dívali na koleje, kde měla proběhnout poměrně klasická - aspoň teoreticky - hra. Dnes tu byli na místě diváků. Tedy, až na jednoho.
"Věř mi, Kenny, bude to sranda."
"Mhmmkhmm."
"Ne, nebude to bolet ani trochu."
"Khmmmmthmmm!"
V zatáčce se objevil vlak.
"Vole, fakt to byl až tak dobrej nápad?"
"Mmmthmmm!"
"Se ví," ubezpečil Stana Cartman.
Na další diskuse nezbyl čas.
Křup.
Ticho.
"Teda, to nebylo nic moc."
"A navíc jsme zabili Kennyho."
"My parchanti," povzdechl si zklamaně Kyle.

Jsi na vedlejší koleji,
kam nejezdí již vlaky.
Rez, utopená v oleji.
Snad chtěla bys jet taky?
Jsi osamělá. Nádraží
teď víc tě nechce přijmout.
Však poskládanou v koláži
tě nedokáže vyjmout
z té změti lesklých vzpomínek,
kde tvoje mysl chorá
si trhá modrý barvínek
a omotává kola.
Dřív jezdila sis na páru
a teď se ti čas vleče.
Sic omládla jsi ke stáru,
však smrt ti neuteče.
Snad v muzeu, kde technika
se mísí s nemodernou,
tvůj osud tiše dotiká
vteřinou nepřebernou.
Jsi stará duše Londýna.
Dnes umírá dech v tobě.
Tvá elektrická rodina
ti přeje pokoj v hrobě.

V krčmě teklo pivo proudem a konverzace probíhala jaksepatří na úrovni.
„Na zatarasené dveře jedině beranidlo!“ práskl korbelem do stolu chlapík, který se podle vzhledu a úrovně hygieny zasekl někde ve středověku. „Funguje na hrady, brány i na ženský!“
„Dobře použitá výbušnina je lepší jak vyučený zámečník.“ Ozval se další, nejspíš pyroman.
„Majitelé zasažených nemovitostí by si určitě dovolili nesouhlasit,“ namítl kdosi.
Najednou se rozhostilo hrobové ticho.
„A ty jsi kdo?“ zavrčel chlap vedle hrozivě. „Pojišťovák?“
„Byrokrat! Bijte ho!“
A na nebožáka se sesypala půlka osazenstva hospody.
Na výročním sjezdu cechu nájemných hrdlořezů neměly slabé nebo ohleduplné povahy opravdu místo.

Po Thorově návratu sezval Stark všechny zainteresované do své dílny, aby probrali možnosti meziplanetárního cestování. Že dílna nebyl nejlepší nápad, si uvědomil, když Thor zaujatě zamířil k pracovnímu stolu.
"Tohle mi připomíná házecí zbraně, používané dřív elfy," řekl a popadl do ruky prototyp speciální samohybné kamery. Stark se po něm vrhl, ale pozdě. Thor nikdy neodolal nutkání vyzkoušet si neznámou zbraň. Vynálezce jen bezmocně přihlížel, jak zařízení letí a s hlasitým "křup" naráží do stěny.
"Myslím, že budeš ještě muset zapracovat na odolnosti," usmál se Thor. Stark zuřil. Jeho vynálezy byly možná víceméně blbuvzdorné, ale pouze v obyčejných pozemských měřítkách.

Proč jen se nikdo nehlásí? Copak nikdo nechce pomoct nebohým kouzelnickým stvořením?
Ne, já už vím, čím to je. Je to tím názvem. SPOŽÚS nikoho neosloví. Musí to být něco, co lidi upoutá.
V tom názvu bude pomoc, aby lidi měli dobrý pocit.
Potom tam dám něco o skřítvích, že jsou třeba také inteligentní. Taky tam může být, jak jsou fantastičtí.
Pak ještě, že jsou taky kouzelní, to dodá lidem pocit sounáležitosti.
A potom co nakonec dát? Skřítkům? To zní obyčejně. Anomáliím. To bude lepší. Skřítci budou mít pocit vyjímečnosti.
Pomoc Inteligentním Fantastickým Kouzelnickým Anomáliím. P.I.F.K.A. To zní mnohem lépe.