Cíl cesty

Azíza si nikdy neuvědomila, jak moc opevnila srdce apatií, když musela opustit rodnou oázu a vydat se do Pouště. Pak ho uviděla. Oslepil ho paprsek slunce odražený od cetek, které prodávala. Podíval se na ní, zahlédla hnědé oči.
Projevil zájem. O ní! Tak šla s ním, i když nevěděla kam.
Cestovali Pouští a on byl celou dobu zamlklý. Choval se k ní chladně, ale ona uvnitř věděla, že jí potřebuje. Věřila tomu.
Večer třetího dne, konečně invazní síly citů, zdolali krustu kolem srdce a ona přišla do jeho lože. Druhý den ráno uviděla cíl jejich cesty. Oázu obklopenou stádem koz.