Bajka pana Morgensterna

Žili byli prav a předjíc.
Pravil prav předjícovi:
"Padni na bicyklena!
Jsem králem sasprchy."
Předjíc před ním pad,
vousy o zem strachy brousí,
uši buší o zem v buši.
"Zjednej prave prosím právo,
mám žrádla míň než je zdrávo,
žikousa mou trávu kousá."
Žikousa však vinu nemá,
Ač je vilná, není vinná.
Jen scikánu listy chroustá.
Jak prav pravdu zjistil,
do předjíce se pustil.
Při tom z něho v buši
vytřás´při i duši.
Pro výstrahu všem
od onoho času
za bezčasu i nečasu
na nebeské báni, páni,
nejen v září hvězdně září
předjíc:
neskonatelný slopatka.
Dětem o něm vyprávějí jojky.