Vešel do místnosti a duch mu podal růži. Vděčně se usmál. Pohladil sevřené bílé plátky. Zdvořile požádal strážného ducha o vázu. Přendal hromádku písemných prací, aby měl květinu kam dát. Několik okamžiků ji nepřítomně pozoroval, než se s povzdechem odvrátil a opustil kabinet.
***
Ten den pracovaly všechny třídy, které Daniel von Drak učil, na skupinových interaktivních projektech. Profesor zasahoval do jejich činnosti jenom minimálně a téměř vždy jen na přímou žádost.
***
Po skončení výuky se zadumaný kantor vrátil do kabinetu. Stoupl si k oknu a vzpomínal.
„Nezapomněl jsem, příteli,“ zašeptal a dávno mrtvý celebrant v jeho vzpomínkách zrudl jako růžička.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Takové krasosmutné...
Peggy
Takové krasosmutné...
Díky.
Profesor
Díky.
zapůsobilo
Keneu
Já se letos k Danielovi skoro nedostala mrzí mě to, musím to dohnat, mám jeho i Tvé stoslůvky o něm ráda
Děkuji.
Profesor
Děkuji.
Děkuji ještě jednou. Jsem moc ráda, že si Daniel získal tvou přízeň.
Moc pěkná náladovka!
zana
Moc pěkná náladovka!
Dík.
Profesor
Dík.
Hezké...
George
Moc hezké, hezky se to čte... :)
Dík.
Profesor
Dík.