Nechal jsem se vést

Když jsi mě opět vzala za ruku, následoval jsem tě bez otázek. Zavázala jsi mi oči, ale to mi nevzalo požitek z cesty. Slyšel jsem cinkot závor a projíždějící vlak. Zvedl kolem sebe vír vzduchu, ve kterém ti vlály vlasy. Otřely se mi o tvář. Musela jsi být nadpozemská, všiml jsem si už mnohokrát, s jakou lehkostí ti vlasy poletují kolem hlavy. Cítil jsem, jak země pod mýma nohama měkne a začínalo mi být zima. Natáhl jsem ruku a nahmatal jsem jehličí zatížené čerstvým sněhem. Miloval jsme tě za to. Ještě před deseti minutami jsem byl v červenci uprostřed Prahy.