Těžký úděl řidiče

Déšť se jí již dávno dostal pod plášť a naprosto nepokrytě si ulevila, když v dálce zahlédla světýlko. Promnula si unavené oči, probrala se z mikrospánku a už ani nepřemýšlela nad štěstím, že do ničeho nenarazila. Cestovala dlouho a ze všeho nejvíc potřebovala někde v teple zalomit.
Světýlko svítilo z okna krčmy, která se jmenovala Perníková chaloupka a překvapivě perníková byla. Opatrně otevřela dveře, aby neutrhla kliku a opřela létající koště do stojanu. Uvnitř bylo v tento nečas narváno. Zpod pláště ji vykoukl promočený kocour.
„Pokoj a pečínku, hospodo!“ mňouknul.
„A máte čím zaplatit?“
„To sice ne, ale klidně zazpíváme!“