26. Překážky

Vysílačky jsou skvělá věc.
Pokud signálu nic nestojí v cestě.
Na Vnějších Hebridách mají převaděč; s jeho pomocí se domluví i na pětatřicet mil.
Což je krásné. Teoreticky.
Prakticky to znamená, že v dosahu jejich vysílání je tak maximálně Portree na ostrově Skye a Ullapool na severu, obojí za dobrých klimatických podmínek a se zkříženými prsty.
Když chcete podat hlášení, musíte ideálně vylézt na kopec. Nebo mezi kopce. Nebo musíte vědět, kde je jaký převaděč a zařídit se podle toho.
Převaděče jsou skvělá věc a v okolí hlavních silničních tahů jich několik je. Bez nich by výzvědné týmy neměly jak navázat spojení.
Bohužel potřebují elektřinu.
Ano, hodně jich používá fotovoltaické články, ale to vysloveně jen pro ten pocit. Některé dny jim to ke štěstí stačí, jiné jsou horší.
Musíme se s tím smířit, vysílačky budou vbrzku nepoužitelné na delší vzdálenost než pár mil.
Pevné telefonní linky můžou přestat fungovat za týden nebo vydržet měsíc. Ale stejně hrajeme s vypůjčeným časem.
Měsíc?
Za měsíc už přece bude všechno zase v normě.
Aspoň tak to většina lidí bere.
Na nějakej zatracenej konec světa nejsou zvědaví.

Oban je pěkné, živé městečko.
Přírodní přístav v zálivu, krytém blízkým ostrovem a obklopený příjemnými kopečky. Odsud jezdí množství trajektů, na Vnější Hebridy, ostrov Mull, na jih. Rybáři přivážejí své úlovky a zásobují místní stánek se zelenou střechou, jenž je značným zdrojem jejich příjmů.
Turisti kupují místní delikatesy jako šílení.
Obvykle, i teď.
Prší. Není to takový ten slejvák, který vás promočí až do morku kostí, ani lehké mrholení obyčejného počasí. Jen něco mezi tím.
Přes pozdní jaro je docela zima, to jak ta vlhkost zalézá do kostí. Z velkých deštníků kryjících pár lavic u zeleného stánku kape na stoly, ale výhřevná tělesa stále vyhřívají.
Zatím.
U stolů se choulí rodina japonských turistů a rozvaluje se několik Angličanů, kteří jsou na podobné počasí přece jen zvyklejší.
„Dovolíte?“
Dva nově příchozí mají tácky s vařenými mušlemi, jídlem, které tu má nejlepší poměr cena / výkon. Za čtyři libry vás nasytí a ještě chutnají sakra dobře.
Angličani se posunuli, ale v rozhovoru nepřestali.
„Jeď na jaře, říkali. Vyhneš se davu turistů, říkali. Prd ho. To je dovolená. Trajekty nejezdí...“
„Ale humr je tu dobrej. A příjemný městečko, klidně můžeme týden zůstat tady.“
„Nejde tu elektřina, člověče. není tu internet a nechytnu ani data. Chcíp tu pes.“
Mluvčí měl pravdu.
Oban byl převážně přístavním turistickým městem. V tu chvíli, kdy přišel o většinu možností plavební přepravy a turistický průmysl, nezbývalo příliš možností. Bohatší než Fort William, s pohodlným životem, najednou zjišťuje, že mu chybí určitá zarputilost.
Nejlepším informačním střediskem a zdrojem politické moci není místní zastupitelstvo, ale skupinka starších dam provozující kavárny, které spolu v běžných dobách tvrdě soupeří.
Všechny mají různé synovce a neteře na zajímavých místech.
Taky v přístavu, u stánku se zelenou střechou.
Angličan v hovoru pokračoval.
„Asi to votočíme. Co tady. Vezmem to na Edinburgh, ne? Tam to musí bejt lepší. Už tomu tady dávám šanci o dva dny dýl, než sem byl ochotnej.“
„A kudy to vemem?“
„Bacha sklidím tu ze stolu... pardon.“
Mapa byla vytažena a položena napůl do louže. Byla ale nepromokavá, tak to nevadilo.
„Hele, po Á vosumdesát pět, hezky rovnou, Tyndrum, Crialnalrich, Stirling a pak po dálnici.“
„Nechci vám do toho moc kecat, pánové,“ vstoupil jim do hovoru jeden z nově příchozích, zatímco si namáčel chleba do šťávy z mušlí, „ale Stirling je špatnej. Ať už se stalo cokoliv, chytlo je to pěkně. A v Edinburghu taky.“
„Kecy. Á vosumdesát pětka je prej dobrá.“
„Jo, to jo, do Crianlarichu určitě, právě jsme po ní přijeli. Ale Stirling je pryč.“
„Nepovídej. Povídej. Tos tam jako byl?“
„Nikdo, kdo tam byl, se zpátky nevrátil, Takže jako jo, možná je všechno v cajku, ale já bych na to nevsázel. Ten druhej chleba budeš jíst, Rogere?“ obrátil se na svého kolegu.
„Posluž si, Rogere.“
Existence nebezpečných území není vojenské tajemství, naopak. A neříkal plukovník MacKay, že informace se musí sdílet?
„Hele, co víme - A82 k Crianlarichu. Tady dolů na jih kus dobrý, ale pak to končí víceméně jako slepý. Inverness je v háji, na sever se nedostaneš. Na východě Stirling a na Glasgow zapomeň, to je sice okej, ale někde u Loch Lomod je nějakej velkej problém.“
„A co teda máme dělat?“
„Jestli tu máte nějaký pěkný ubytování, tak se ho držte.“
„Hele, taky můžem jít do muzea,“ zkusil smířlivě chlácholit roztrpčeného Angličana jeho kamarád.
„Už po třetí?“
„Tak na humry.“
„To už zase jo, kdyby jen chtělo přestat chcát.“
Angličani se mezi sebou začali dohadovat a na nové příchozí přestali brát zřetel.
„A jaký máme plán teď?“ optal se tiše Roger svého kolegy, který freneticky prohlížel skořápky mušlí, hledaje nějakou, jejíž obsah mu ještě unikl.
„My děláme průzkum, ne politiku. Takže zase na průzkum, hele, zpátky kus a pak objedem Loch Awe, na tom jižním cípu je ten Ford, jak se ozýval.“
„Tam jsou ale děsný silnice.“
„To jo, ale aspoň nebude provoz.“
Od dnešního rána byli náhle odkázáni sami na sebe. Vysílačka se přestala ozývat; je krásné, že máte sdílet informace, ale když přijdete o spojení, je vám takové ponaučení k ničemu.
Mohli by se vrátit do Fort Williamu, nebo aspoň tak blízko, aby chytili signál. Ale to by bylo k ničemu.
Věděli, co je zapotřebí.
Průzkum.
A pořád ještě měli mapu s vyznačenými červenými a červenými body a silnicemi.
Dělají průzkum, ne politiku. Oban je na ně moc velký.
Na farmách a ve vesničkách o pár desítkách obyvatel je to něco jiného.
Neudělali toho málo.
Pravděpodobný sirotek byl odevzdán do rukou starších dam. Na stezce a na silnici jižně od Crianlarichu stojí čerstvé závory. Kam je dát dál?
Jihozápad není jejich starost. Ten se odmlčel ještě když vysílačky fungovaly.
Střed je stále nejistý, udělají ho oni.
Silnice se zelení.
Loch Awe čeká.
Provozu stánku si nijak zvlášť nevšímali.
Ani chlapce, který před chvílí odběhl a teď se vrátil.
Starší dívka, asi jeho sestra, uklízí stoly. Je načase vyhodit hory skořápek od mušlí.
Nakloní se k Rogerům.
„Teta se vás ptá, jestli byste nechtěli kávu a kus dortu.“
O místní politiku se možná nezajímají, ale místní politika se zajímá o ně.