27. Ostrovy

Je zvláštní, kolik se toho může změnit za pouhý týden.
Před týdnem bylo Stornoway kypícím (dobře, v rámci místních možností) městečkem, s fungujícím přístavem, letištěm a masivní vojenskou základnou, jejíž přítomnost místní převážně zdvořile ignorovali.
Nedlouho potom se svět postavil na hlavu, vypukla válka (nebo co to bylo) a ze Stornoway se stala vojenská základna nejvyššího významu, která koordinovala zajištění, když už ne obranu, celého Skotska.
Než se místní velké mozky dokázaly dozvědět, co se vlastně děje, poslal je do nicoty ten pitomý výbuch trajektu.
A to se věci teprve začaly rozpadat.
Najednou jakoby se svět znovu otočil a rozdělil na několik alternativních.
V jednom se scházejí vojenští papalášové druhé třídy (z první nikdo nezbyl) a prázdně probírají plány a aktivují síly, s kterými se nedokážou spojit. Je to důležitý úkol, protože až (jestli) nepřítel zaútočí, bude nutno se mu postavit a porazit ho a k tomu bude zapotřebí každá ruka.
V druhé, zároveň probíhající alternativě, se plácá Pete Wilson, kterému vyletěl do vzduchu koordinátor i styčný důstojník. Dělá tu nepodstatnou, nedůležitou práci; jen udržuje spojení s „civilisty“ a „předsunutými posádkami“ a zjišťuje reálnou situaci jak jen je to možné. Bezpečí a nebezpečí, spolupráce, sdílení informací...
Náraz reality pro něj přichází dřív.
Musí se soustředit na tady a nechat tam těm... venku.
Svět se změní potřetí... když vypadne vysílačka.
Pete sedí v prázdné, temné místnosti, která je o vzdálený hlas prázdnější.
Náhle není co dělat.
Vnější Hebridy se staly osamocenými ostrovy uprostřed nicoty. Na pevninu za jasného dne dohlédneš, ale to je tak co jediné, co ti může ukázat, že venku existuje ještě nějaký jiný svět.
Zhluboka si povzdechne.
Je tohle konec?
Ne, nebude se vzdávat.
Ještě zbývá moc práce, to ví. Už ji začal pomalu organizovat.
Nějak bude. Tihle zatraceně tvrdohlaví lidé se přece jen tak nevzdají.
S dalším povzdechem vstane, poklepe na ztichlou vysílačku, a odejde z místnosti.
Dveře zavře s tichým klapnutím.
Už se sem nevrátí. Co tu taky.
Venku ho čeká spousta práce.
A taky bych se mohl naučit gaelsky...

Je zvláštní, kolik se toho může změnit za pouhý týden.
Claire si konečně našla „své“ místo.
Ať se stalo co se stalo, vypadá to, že se domů asi hned tak nevrátí. Na policejní stanici se přespávat moc pohodlně nedá a ubytování u kolegy není optimální. Není zvyklá na rodinný život a má pocit, že neustále překáží.
V centru městečka našla prázdnou chatku, která sloužila za Bed and Breakfast. Vlastní malá kuchyňka (vařič na plynovou bombu je požehnáním), nyní nepoužitelná koupelna a obytná místnost s malými kamínky, dřevo není v ceně. Majitelé a vlastníci přilehlého domku s pronájmem souhlasí.
Claire nemá peníze, bankomaty nefungují a její plat je v podobě jedniček a nul ukryt v Bank of Scotland, která tady ani nemá pobočku.
Ale je policistka a to se počítá.
Kromě toho umí zacházet se sekerou a může sekat dříví. Umí zacházet s lopatou a může kopat díry. Umí zacházet s nástroji a může postavit kadibudku.
A to se vyplatí.
Život tu vždycky plynul v jiném tempu než na jihu. Pomalu, jako by se táhnul med. Zdejší krajina lákala především podivíny, studenty geologie (je jich plný hostel, možná s nimi ještě budou problémy) a, v poslední době, taky zvláštně poetické duše. Vzdálenosti jsou tu zároveň neskutečně daleké (z vesnice k vesnici málokdy dohlédneš, krajina čpí prázdnotou) i neuvěřitelně blízké (když si vezmeš auto, tak jsi za chvíli kdekoliv potřebuješ).
Místní lidé pracují v pomalém, vytrvalém tempu a za nimi se kupí neskutečné množství výsledků.
Netrvalo moc dlouho než osadili zábranami těch pár silnic k „nebezpečným“ územím.
Závory se neosvědčily, postavit je bylo pracné a kdekterý idiot v dost silném autě je prorazí.
Kmeny jsou mnohem lepší. Stačí je na silnici - nebo i stezku - položit. Lesy tu jsou vzácností, takže už přítomnost kmenu samotného je něčím zvláštním (díkybohu za náklad dřeva v přístavu, opatrně ho přeložili do skladišť). Jasně červený nátěr pak zdůrazňuje jejich vzkaz.
Varování, ne zákaz.
Stejně nemají jak ho vymáhat.
Nejméně polovina policejního sboru si vzala volno z rodinných důvodů. Claire nepředpokládá, že by se někdy do služby vrátili. Určitě ne na to, co by se dalo pokládat za plný úvazek.
Starost o rodinu nějaký čas zabere a peníze nemají odkud chodit. Budou muset změnit zaměstnání.
Claire ne, rodinu nemá, byt a stravu zaplatí výpomocí sousedům. A k čemu by tu vlastně byla větší policejní jednotka? Umisťování kmenů a místní stížnosti zvládne i jen pár lidí. V pohotovosti a použitelné zůstává jediné auto. Benzínová pumpa zavřela a teď, bez elektřiny, pumpy ani bez generátoru nenahodí.
Lidé tu byli vždycky soběstační.
Teď budou soběstačnější.
Svět se zmenšil. Vysílačka se odmlčela.
Pevná linka stále funguje, pořád vědí, co se děje na jihu, pořád zanášejí do map bezpečná a nebezpečná místa, jak potvrzuje průzkum.
Nemá to pro ně žádný význam.
Na jih se nedostanou.
Sever je odříznutý nadobro. Ostrov uprostřed ničeho. Telefonické spojení poskytuje jen iluzi vnějšího světa.
Brzy se odmlčí.
Pak nastane peklo.
A třeba ne.

Roy neřídil dvakrát rád, i když to uměl. Když ještě jezdíval na sever autem, touhle silnicí se vracel nerad.
Nepřehledné serpentiny, silný provoz začátkem a koncem víkendu, nebezpečí pitomého turisty vynořivšího se v protisměru, protože je Evropan a jezdí po špatné straně. Pak se silnice narovná a objeví se Callander, na pohled docela pohledné městečko, které ale působí tak trochu jako kulisa. Hory utečou do pozadí, je tu jen rovina. Začínají nížiny, nuda, ovce na rovných zelených pastvinách obehnaných drátem nikdy nepoznají ostrý vzduch skotské Vysočiny. Od moře přichází mlha a deprese, dovolená končí.
Proto neměl tuhle cestu rád.
Edinburgh byl jeho domov a líbilo se mu tam. Jen se tam... nerad vracel.
Je zvláštní, co se může změnit za pouhý týden.
Jako spolujezdec v serpentinách trpěl o něco víc, protože neměl chování auta pod přímou kontrolou. Provoz avšak nebyl vůbec žádný. A on nedočkavě vyhlížel rovinu.
Přinášela naději.
Další krok k Edinburghu.
Domů.
Kéž by tam už byl.
Silnice se narovnala a objevily se budovy Callanderu.
Působil nezvykle... živě.