6. Trocha snahy

Říkali mu, že by měl někdy přemýšlet. Opakovaně. Většinou mu to přišlo jako ztráta času. Prosté reakce na události dělaly život zajímavější.
Takže teď skončil s motorkou, na které neuměl jezdit. Dárek, který se neodmítá. A pocit, že by se měl naučit jezdit sakra rychle.
Vran si motorku opatrně obešel. Měla páčky a páčky na páčkách a kromě toho jenom dvě kola. Už věděl, že ho může pořádně vytrestat.
Co s tím?
Doklackoval se do ubytovny a zaklepal na první dveře. Ty patřily Vlkovi a on na motorce uměl.
Nikdo neotevřel.
Zaklepal tedy na druhé dveře.
„Co je?“
Vstoupil tedy.
Místnost byla asi stejně velká jako ta, kterou mu přidělili. Jen místo dvou paland v ní stála jenom jedna. Na spodní pryčně seděla postava schoulená nad knihou.
„Hele, já tě znám!“ vyhrkl Vran. „ty seš ten... ten... Sejček! Nevěděl jsem, že ty taky...“
„Hm... jo,“ prohlásil Sejček unaveně. „Jak ti můžu pomoct?“
„Zdvořilej jako vždycky... člověče,“ ztišil Vran hlas do silnějšího šepotu, „neumíš jezdit na motorce?“
„To umí každej...“ zkoumavý pohled. „Až na tebe, co?“
„No. Jo,“ přiznal Vran. „Ty... prosím tě, neukázal bys mi, jak na to?“
„Abys zase mohl frajeřit a vytahovat si triko? Ani náhodou.“
„No... ani ne. Hele,“ Vranův hlas nabyl na naléhavosti, „já neumím jezdit na motorce. ON předpokládá, že na tý zatracený mašině pojedu. Někdy, nevím kdy, ale už mi ji sakra přidělil! Já vím, kdy potřebuju pomoc, kurva. A teď to potřebuju. Prosím. Odpusťme si co jsme si...“
„Ty mi nemáš co odpouštět!“
„Jak nemám, co ty tvoje přechytralý kecy porád?“ vybuchl Vran. Pak se ale zklidnil. „Oukej. Promiň teda... všechno. A řekni mi na rovinu – ukážeš mi jak na to, nebo mám hledat o dům dál?“
Sejček zaváhal. Vrana nenáviděl skoro od prvního okamžiku, co se potkali. Takový hlasitý, nevycválaný, pitomý, pohledný frajer. Sobecký! Jo, sobecký. Všichni si z něj mohli sednout na zadek. Myslí si, jak je dokonalý, neodolatelný.
Ale požádal o pomoc. Požádal o pomoc jeho. Pamatoval si jeho jméno. Pamatoval si, že je ten chytrý. Pamatoval si ho.
Ještě před rokem by to pro něj byl zásadní objev, který by mu změnil život.
Od té doby ale učinil několik jiných zásadních objevů, které mu změnily život.
Věděl, co odpoví.
„Tak dobře. Ale povídám – budeš dávat pozor a poslouchat!“
„Jasně,“ Vran se rozzářil. „Si piš, že budu!“

Když se Vran snažil, byl schopný učit se docela rychle. Je pravda, že měl oproti smrtelníkům určité výhody.
Tu motorku uzvedl.
(Bylo to třeba. několikrát.)
Nebál se ani trošku.
Sedřená kůže byl jen kosmetický problém na pět minut. Dorostl se rychle.
Srůst si žebra mu netrvalo o mnoho déle.
Těch několik více ošklivých zranění, nad kterými by útlocitnější povahy zavíraly oči, mu zabralo trochu víc času. (Ne, nebyl tak extrémně nešikovný. Jen se opravdu hodně bál poškodit motorku a tak si jednou zahrál na airbag.)
Pekelně se soustředil a do hodiny už byl schopný víceméně plynulé jízdy a dokonce i nějakého řazení.
Pak si vyjel ven sám.
Když se vrátil, jel naprosto uvolněně. Suverénně zastavil s mírným smykem, naposledy zatůroval motorkou a vypnul ji.
„Díky, fakt,“ poklepal Sejčkovi po rameni.
Tomu poskočilo srdce.
A to jsem si myslel, že jsem z toho už dávno venku.
Nebyl.
„Tak co, chtěl bys vědět, jak to tu chodí?“
„Jasně, ať líp zapadnu.“
Sejček měl tušení, že to není dobrý nápad. Asi by se měl Vranovi vyhýbat, udělat si jasno v hlavě. Na druhou stranu, když s ním budu trávit víc času, aspoň si uvědomím, jaký je to vlastně debil. A budu mít zase klid!
Byl tu už skoro půl roku. V hierarchii pomalu stoupal – sice nebyl takový bijec jako Vlk, ani nepůsobil nijak impozantně, ale jeho schopnost rozebrat situaci a vytáhnout to podstatné začínala být dosti ceněná.
I když v poslední době tuhle svoji schopnost někdy nenáviděl. Dělala mu život složitější.
O co jednodušší by bylo být Vranem!
Oběd byl, jako vždycky, hromadný. Seděl naproti Vranovi a odpovídal na jeho dotazy.
Kdo je kdo, jak dlouho tu jsou, jak se sem dostali? Jak rychle jich přibývá, jak moc jich ubývá?
Pod těmito otázkami byla i další, nevyslovená.
Jak se dostanu nahoru?
Vran byl vždycky extrémně soutěživý. Sejčkovi to ale přestávalo vadit. Vran byl prostě jen sám sebou.
Ano, samozřejmě flirtoval se všemi třemi přítomnými samičkami.
S nimi flirtuje, ale se mnou se baví.
Sejček se snažil, aby ho ta myšlenka nehřála u srdce. Zdá se, že tohle bude jeden z nejlepších dnů v poslední době!
Abych to nezakřikl.
Do šumotu hlasů najedených Přeměněných se ozvalo trojí zazvonění na zvon.
Výjezd.
Zakřikl to.