Kapitola 2 - Krok přes práh

Dveře se se s mohutným vrzáním otevřely. Překročila jsem práh a po boku manžela vstoupila na Thornfield Hall, který se měl stát mým novým domovem.

Čekala jsem služebnictvo připravené k uvítání - jestliže ne nové paní domu, tedy alespoň pána, který se po letech nepřítomnosti ujímal svého dědictví. Po dlouhé cestě jsem čekala teplo domácího krbu - tak se to přece v Anglii říká, nebo ne? Čekala jsem rozpačité úsměvy, zářící lustry a vůni leštidla, čekala jsem...

Nu, ukázalo se, že mé očekávání bylo liché. V hale, jen špatně osvětlené čadící lampou, čekal jediný sloužící. V ošuntělém kabátě vypadal spíš jako chudý vesničan, než jako panský sluha. Trochu se hrbil k jedné straně a hlavu s počínající pleší vtahoval mezi ramena.

"Vítejte doma, mladý pane." Potom zašilhal směrem ke mně: "Vítejte v Anglii, madame."

"Dobrý večer, Josefe," odpověděl Rochester a hodil mu klobouk. "V knihovně se topí?"

"Jak jste poručil, pane."

V knihovně skutečně hořel v krbu oheň, byl to nicméně jediný zdroj tepla v místnosti. Nastavila jsem plamenům zkřehlé dlaně. Podél stěn stály impozantní skříně plné svazků v jednotných vazbách, ale vzduch páchl zatuchlinou a z křesel záblo studenou vlhkostí.

Řetěz lustru skřípal v průvanu a skleněné ověsky tiše cinkaly. Přitáhla jsem si šál blíž k tělu, ale proti dotěrnému chladu to nepomohlo. Ve spáncích mi začínalo pulsovat bolestí a ze zkušenosti jsem věděla, že do hodiny se bolest stane nesnesitelnou.

"Zdá se, že jsme personál svým příjezdem poněkud zaskočili, můj drahý," podotkla jsem jedovatě.

Rochester se k mému údivu rozesmál.

Kdybych vládla kouzlem obeah jako moje stará chůva ve Spanish Townu, padl by v tu chvíli k zemi mrtvý.