Marná lásky snaha

"Vy jste mi, Anežko, tuze - ale tuze - krásná."
Anežka nevěřícně kroutí bulvami.
"Vy se mi, Anežko, tuze - ale tuze - líbíte."
Anežce začíná být nevolno, (jako když Jean-Paul Sartre píše).
Pan Inženýr Vincenc Kvapil se při prvních potkáních neženýruje.
"Vy jste mi, Anežko, jako kvítek v rozpuku."
Anežka se rozhlíží po okolí. Tu strom, tamhle lavička, koš s odpadky...
Pan Inženýr hledí zasněně před sebe. Nevšimne si, že ho Anežka obejde směrem ke stromu a chlípně z něj odchlípne...
Kvapně vede si své Kvapil: "Vy se mi, Anežko..."
Rána.
Překvapený Vincenc si z vlasů vybírá kousky rozlámané kůry.
Vincenc Kvapil, netykavka.

Včeličky, že ano... Bzz bzz.
Bzzz!
Potvory. Nechtějí opylovat. Co bude s královstvím?
Snad by pomohlo nalákat je na nové odrůdy. Sice je máme docela zmlsané, ale objednávkou v ovocnářství nemůžu nic zkazit.
Pak je tu ten starý trik se zakázaným ovocem... Jenže zakazujte něco včelám. V lepším případě se budou tvářit, že vám nerozumí, v horším na vás pošlou sebevražednou letku. A já jsem alergik.
To by se musely hecnout samy. Zavřít se v úle a...

„Vaše Veličenstvo!“
„Zrovna jsem tě hledal. S přáteli jsme se rozhodli věnovat se příští tři roky pouze studiu.“

Tak to šlo překvapivě snadno.

Informuji adorované publikum, že extrovní majstrštyk Williama Shakespeara MARNÁ LÁSKY SNAHA, který implikuje i moji persónu a jehož bližší deskripce by měla být na preskripci, doosciloval k sequelu.
Pro sklerotiky flashback. Primárně exitoval francouzský majestát, sekundárně se k exitu z Navarry transportovala nepříliš excitovaná francouzská miss numero uno, takto princezna. Utrum, absence ženského rodu v exteriéru, interiéru, teráriu, teriérech, rentiérech i v gramatice.
Anuální interval sublimoval, princezna se reverzně a retrospektivně materializovala v Navaře i se svou eskadrou dam a sexuální interakce kontinuovaly. Král vyhlásil na své eldorádní haciendě totální anarchii, uvalil embargo na studia a jak se flambovat literaturu.

Když francouzská princezna odjela, na Navarru padl smutek. Ani na to slibované studium neměli pánové náladu. A přitom by jim očividně prospělo.
Oni by prostě truchlili, že princezna truchlí, a vůbec je nenapadlo, že by si s ní a s jejími dvorními dámami mohli dopisovat. Princezna napřed prostě truchlila kvůli otci a pak truchlila, že oni truchlí, že ona truchlí, ale potom se plácla do čela a nechala si podat psací náčiní. První krok měl sice udělat navarrský král, ale to by se pěkně načekala. Někdy je zkrátka potřeba se vykašlat na stereotypy a tu Slavné lásky snahu si vydupat.