pohádka

Byl jednou jeden pastýř z Hůrky. Jmenoval se Ota Kvasnička. Byl to trošku moula, k ničemu než k pasení ovcí se nehodil, říkali většinou všichni seriózní sousedé. Že stádo prospívalo a všechny ovce se denně vracely v pořádku, připisovali spíš štěstí. To prý si na hlupáky častěji sedá. Ota si o tom myslel svoje, protože mít na starosti takové stohlavé stádo je občas pořádná dřina, ale proč by se s někým dohadoval? Na všechny se dobrácky usmíval, vyháněl každý den ovečky do hůreckých kopců a do ničeho se nepletl.

Milá Ebženko, vždycky se mi líbila Tvá pohádková drabblata, a jakmile jsem si přečetla Tvé přání, věděla jsem, že Ti chci napsat o Křemílkovi s Vochomůrkou. Čili původní záměr byl dobrý. Jenomže potom si prostě příběh začal dělat, co chtěl... :).
***
Protože je to, milý čtenáři, přeci jen pořád pohádka, byla jsem nucena podniknout jistá opatření. Proto věz, že kdykoliv se v textu vyskytne spojení „plyšový králíček“, bude to ve skutečnosti znamenat orgasmus. Tedy kromě okamžiku, kdy bude řeč o plyšových králíčcích.