Bartimaeus (Jonathan Stroud)

Kluk¹ něco kontroluje v knize. Já kontroluju pentagram². Neporušený, bohužel.³ Mám chuť mu navrhnout, že si zahrajeme na Archiméda a římského vojáka. Archimédes bude samozřejmě on. Je mi jedno, že pentagram není kruh, rád zničím, co mě poutá. Dřív nebo později musí udělat chybu.
¹) Pokud si to škvrně takové označení zaslouží.
²) A určitě to dělám mnohem důsledněji.
³) Aspoň tedy zatím neporušený.
*** O několik let později ***
Teď si jdeme pro smrt.¹
„Propouštím tě.“
Cože? Pořád jsem se snažil vysvobodit z jeho moci a on si to pouto nakonec zruší sám. Ten kluk zase vyhrál.
¹) Nemůžu říct, že by se mi chtělo.

Opět v jeho pokoji v naneštěstí povedeném pentagramu. Opět stejný svět nenávidějící pohled a nakvašené přecházení na místě. Opět po mně něco chce. Jak bych si přál být džinem v populárním slova smyslu. Odbyl bych si to třikrát a pak bych měl pokoj. Ale ne. Mladý kouzelník má příliš velké ambice, aby se se mnou chtěl vidět v tak malé míře.
"Pozval jsi na oběd, pane? Nebo pro změnu budu plnit tvá přání?"
Ticho. Nathaniel začal přemýšlet. To nemůže dopadnout dobře.
"Hm. Teď jsem někde slyšel, že japonsky džin znamená člověk. Možná bych se mohl zkusit hlásit o svá práva."

Dokonce i kouzelníky mate nekonečný počet našich druhů, nicméně stručně řečeno, existuje pět základních kategorií duchů, od nemocnějších po nejslabší: máridi, ifríti, džinové¹, folioti a šotci.
¹ Samozřejmě, stejně jako s jinými magickými termíny, slovo "džin" britští mágové ukradli, pardon, převzali od arabských kouzelníků. Nemá tedy nic společného s ginem na dně láhve ani s džínami, které jsou samozřejmě mnohem mladší než naše existence a přirovnání k nim mou osobu silně uráží. Zatímco zcela jistě jsem bytost, která se snadno skryje lidským smyslům, není na mě nic modrého ani jalovcového. Poslední člověk, který se něco takového pokusil naznačit, skončil vskutku nepěkně.

Definovali ma, pomenovali a ukázali mi svet. Slúžil som im. Nachádzal som potešenie možno vo veľkých činoch a v tom, ako som liezol Faquarlovi na nervy.
Potom prišiel Ptolemaios. Avšak jeho iskra vyhasla. Jeho sen ostal snom a nás, džinov, pútali okovy naďalej.
Tisícky rokov ubiehali. Páni prichádzali a odchádzali. To ja som ostával, a bolesť.
A potom prišiel on. Nathaniel. Arogantný, ambiciózny, dvanásťročný mág.
V podstate zavraždil svojho majstra a jeho manželku. Potom, metaforicky, seba. Pomsta a kariéra ho pohltili.
A potom prišla Kitty. Tá sa mu postavila a tá mu ukázala cestu. Preto sa za ňu, nás, obetoval.