DMD Bonus č. 1 pro 3. 4. 2014. Téma: Biografie

Otce nepoznal, matka neměla na to, aby se o něj postarala. Byl odkázán sám na sebe už od nejútlejšího věku.
Každičký den bloudil ulicemi a sháněl si něco k snědku. Prohledával i odpadky v popelnicích, jen aby mohl v noci spočinout alespoň s relativně plným žaludkem.
Zlom v jeho životě nastal až ve chvíli, kdy potkal svého nejlepšího přítele. Byl to sotva patnáctiletý kluk, ale jeho rozježené vlasy a modré kraťasy ho něčím nesmírně přitahovaly. Pronásledoval ho až k jeho domovním dveřím, přestože on před ním neustále utíkal.
Nakonec se nad ním ustrnul.
Od té doby už měl přátel pět.

Nikdo nevěděl, odkud se vzal, jen on sám.
I ti nejstarší a nejmoudřejší věděli jen to, že tu byl odjakživa. To se vlastně psalo i v nejzaprášenějších knihách umístěných v knihovně Neviditelné univerzity.
Budil přirozený respekt. I jeho adoptované dceři z něj občas jektaly zuby. (JEMU zuby jektaly téměř neustále, což bylo samozřejmě způsobeno jeho... stavbou.)
Jeho život nikdy nebyl nikým popsán, hlavně proto, že technicky vzato nikdy nežil. Také většina děl velkých autorů vzniká za jejich života (s výjimkou zombie) a to lidé nemají moc šancí ho zahlédnout.
Nakonec se s ním setká každý. I vy. I já.
Smrť.

"Nikdy mi o sobě nic neřekneš."
Čarodějka na něj pohlédla se zamyšleným výrazem. Postavila ho před zrcadlo. Tančí v něm kouř. Brzy se však začínají tvořit obrazy.
Malá holčička s copy temně černých vlasů trhá na mýtině bylinky.
Starší žena trpělivě sleduje jak její dcerka něco míchá v kotlíku.
Muž vede černovlasou dívku do lesa. Vážou spolu pasti.
Všude je kouř, plameny, dusot koní, zvuk trub a zmatek. Požár? Válka?
Mladá žena, sotva odrostlá dívčím střevícům, stojí před dvěma kříži.
Tatáž žena putuje vesnicemi, obvazuje rány, těší, léčí.
Cesta se stáčí a on stojí tváří v tvář Čarodějce.
Usmívá se.

Ze své planety byl unesen, aby se stal majetkem bothanského obchodníka. Při převozu se ale osvobodil a loď ztroskotala.
Svobody si neužil, byl zajat a stal se dárkem pro slizkého Hutta.
Jediný kdo ho měl rád, byl Malakili, otrok pověřený péčí o něj.
Žil v podzemí, kde jedl jen to co mu dali. To co mu dali obvykle pištělo, mrskalo se a pokoušelo se uniknout, vždy neúspěšně, on byl obrovský a navíc většinu času hladový.
Jeho kořistí měl být i mladý jedi, který se ale nenechal sežrat a rozbil mu hlavu lstí a dveřmi.
Zůstaly po něm jen Malakiliho slzy.

JMÉNO: Jenny Simsonová
BIO: Narozena v Torontu 1985. V šesti letech se přestěhovala s rodiči do Filadelfie. Střední školu dokončila s průměrnými výsledky, ale byla přijata na medicínu. Studium úspěšně ukončila v roce 2011. Nyní je tři roky nezaměstnaná, ale vypomáhá svým rodičům v laboratoři konzervace organického materiálu (její rodiče, Jane a John Simsonovi, pracují pro přírodovědecké muzeum). Dálkově si dodělává titul zdravotní sestry na Pennu._
"Jenno, nemyslíš, že to přeháníš?" rozpačitě prohodil Fitz.
"Ani ne," pokrčila Simmonsová rameny, "víš jak špatná jsem v improvizaci."
"No to jo, ale jsi si jistá, že potřebujeme tajnou identitu i na nákup rohlíků?"

Vyrůstala jsem v New Yorku a mezitím chodila s pár kluky:
- Matthew Patel - dvě rande, jedna pusa, měl superschopnost.
- Lucas Lee - dvě rande, rozchod kvůli Toddovi.
- Todd Ingram - odloučeni kvůli jeho odjezdu na veganskou akademii, udělal pro mě díru do Měsíce.
- Roxie - spolubydlící i milenka, ale byla to jen fáze.
- Kyle a Ken Katayanagi - dvojčata, se kterými jsem chodila zaráz.
- Gideon - zlomil mi srdce, a tak jsem utekla do Kanady.
V Torontu jsem pak začala pracovat pro Amazon a potkala Scotta. Pokud se mnou chtěl chodit, tak musel porazit Ligu mých ďábelských ex. To se podařilo a teď jsme spolu.

Královna Tamír II, řečená Veliká, se narodila vévodovi Rhiovi a princezně Arianě. Jejím strýcem byl Erius, matčin bratr. Prvních patnáct let života prožila jako Tobin Erius Akandor. Žila v osamělé tvrzi v horách spolu s šílenou matkou, která umřela, když ji bylo devět a otcem, který padl v bitvě, když ji bylo dvanáct a také duchem, který byl jejím bratrem – dvojčetem. Další tři roky sloužila v Královské družině prince Korina, svého bratrance. Již jako žena vedla svůj lid do války s Plenimarem za osvobození Era.
Když si Tamír přečetla, co kronikáři zapsali, věděla, že zdaleka nevystihují to, co opravdu zažila.

Život Caitir měl nelehký začátek. Tato neobyčejná žena však veškeré překážky postupně s pomocí své víry a přátel překonala, silnější a s obrovskou touhou pomoci lidem, jejichž osud byl podobně komplikovaný. Od raného mládí byla oporou všem, kteří za ní přicházeli se svými problémy. Navzdory jejímu plánu založit první protestantský klášter poblíž E55 ji potkala životní láska. Uznávaná jako doktorka, psycholožka a později hlavně diplomatka se dožila požehnaného věku a její smrt oplakávají tisíce lidí. Opravdu dobře ji však znalo jen několik nejbližších přátel.
Saskia znechuceně odhodila noviny. Na rozdíl od autora věděla, jak zlá uměla Caitir v soukromí být.

Velevážená paní Teplárenská a.s.!
Odpovídám na Váš inzerát, ve kterém hledáte topiče. Mám o to místo eminentní zájem a ty nejlepší předpoklady.
K topení jsem získal vztah již v dětství. Vyučil jsem se u svého otce, který toto povolání vykonával celý život. V roce 1995 jsem absolvoval zahraniční stáž v italských Benátkách. Poslední dobou však v mém oboru ubývá pracovních příležitostí, jak jistě víte. Proto jsem v loňském roce vypomáhal pouze jako brigádník v Pražské paroplavební.
Má práce je pro mě koníčkem. Můžete si být jistá, že ji budu vykonávat svědomitě a zodpovědně.
S pozdravem Josef Čochtan, mistr vodnický